Plakáty upozorňující na Balbínovu jsem sice ve škole vídal, ale nevšímal si jich, teprve když mi Tomus řekl, že je to vlastně Salmovská, jsem si řekl, že tam musím jít! Obratem mi však také Tomus sdělil, že on tam nepůjde (byl jsem na horách, pozn. Tomuse), a tak jsem se musel shánět po někom jiném, kdo by tam se mnou šel. Překecal jsem Martuse a Vituse. Viktor šel ze zvědavosti, protože v žádné z dřívějších Salmovských nebyl a Martus který na posledních dvou Salmovských účast přislíbil, ale nepřišel, šel také. Sraz jsme měli v 18:00 na stanici metra I. P. Pavlova, já spolu s Viktorem jsem dorazil zhruba v 18:15. Nějakým zázrakem (jinak si to nedokáži vysvětlit) tam na nás Martin čekal! Do Balbinovy poetické hospůdky jsme dorazili v 18:30, právě včas, abychom si zajistili malý stůl blízko baru. Zbývající půlhodinu jsme strávili úvahami nad tím jak plno asi bude a jak dlouho bude program trvat. Konečně zhruba v 19:15 začal program. Na pódium vyšel p. prof. Krč a začal vysvětlovat situaci. Nejdříve nás přivítal v novém prostředí a vysvětlil, proč jsme byli tam a ne v Salmovské (ta se stala doupětem nejmenovaného zpěváka), dále nám řekl o předsevzetích této "Salmovské". Předsevzetí vycházela hlavně z kritiky redaktorů PORGazeenu. Prvním "předsevzetím" bylo, že na rozdíl od minulých Salmovských, kde se častým tématem stával náš pan ředitel Klaus, takže v Balbínově : Žádný Klaus!!! Druhým "předsevzetím" bylo, že vzhledem k tomu, že Salmovské byli stavěné na pobavení diváků, tak se měla Balbínova stát vážným večerem. Dalším rysem mělo být, že autorita, jenž se vyskytovala v Salmovských byla zde nahrazena sexualitou. Aby vše toto bylo dodrženo vyzval p. prof. Krč diváky aby uplatnili "Deus ex machina", to znamená, že kdyby bylo některé z těchto předsevzetí porušeno, může divák kdykoli vstoupit na jeviště a zastaviti to. Žádní bozi se však nenašli a představení nebylo přerušeno, vyjma Mikišovy Přerušované fanfáry, pokusu jenž vznikl nad pasáží o přerušované souloži (jíž nám pan profesor pro jistotu přečetl). Pokus spočíval v tom, že při klavírní skladbě hrané na začátek každé třetiny, byl virtuos při "vyvrcholení" přerušen!!! (jestli se pokus povedl nevím, můžete se na to zeptat p. prof. Krče). Vážná hudba sice atmosféru podpořila, ale mně se to neustálé přerušování moc nelíbilo. První hrou byla alegorická bajka o Kalině (asi jabloni) a Jamyšce (nejspíše bílá myška). Kalina stojí v parku, ale je smutná, protože nemá žádné kamarády, a protože je vrostlá do země, nemůže se jen tak sebrat a jít je hledat. A tak jedinou její kamarádkou je malá bílá Jamyška, která je v kleci ve výloze zverimexu, který je přes ulici. Kalina se s Jamyškou sice nikdy nesetkala, ale jejich přátelství je oboustranné. Ale zlý Hulicius, majitel zverimexu, jejich přátelství nepřeje. Nedává Jamyšku do výlohy a Kalina je smutná, že se se svou kamarádkou nevidí. Kalina se rozhodne Jamyšce pomoci a za svůj nástroj si zvolí dobrého člověka jménem Mojžíš (kdopak ho asi mohl hrát?). Ten uviděl hořící keř, který neshořel a vzal to jako boží znamení, aby Kalině a Jamyšce pomohl. Jamyška s jeho pomocí unikne a je málem rozsápána hloučkem malých dětí (to je happy end co!). Po této bajce následovalo interview p. prof. Krče s Mojžíšem jako známým autorem her a režisérem. Po tomto interview následovalo drama o tom, jak těžký je úděl zničeného člověka a ještě těžší toho kdo mu to zavinil, ale také k čemu může ženská člověka dohnat. Dále následovala píseň Práce a boj!, melodii bych popsal jako rudou. (ruskou, sovětskou a socialistickou). Slova jsme vzadu u stolu moc nepochytili, (doprovázející nástroje byly dost hlučné) ale i tak to byla píseň povedená. Následovala povídka Smrt. Skleslá sedící postava čekající na vlak. Na cestujícího nevypadal, spíše na sebevraha. K cestujícímu (dále jen sebevrahovi) přijde prodavač smrti. Tedy alespoň vyřvává něco jako: " Smrrrrrrt!!! Kupte si smrrrrrrt!!!". Sebevrah se ho začne vyptávat, zdali neprodává poživatiny jako např. buráky, brambůrky atd., které on samozřejmě neprodává. Nakonec ho prodavač smrti přemluví, aby si jednu tu smrt tedy koupil a byl prodavačem zastřelen. Jako poslední v první třetině se objevilo absurdní drama s jednoznačným názvem: Nahá ženská. A s podobným refrénem: HaHa, nahá ženská, HaHa. Toto drama bylo založeno na hesle: Hradil vládne souloži. Na konci byl odhalen plakát a na něm (co by to mohlo asi být?) NAHÁ ŽENSKÁ.

Druhá část večera byla ve znamení kouřové mlhy všude okolo. Kuba Krč opět předvedl úplně kratičký úvod, po němž následovala procítěná Mikišova soulož. Poté proběhlo Francouzské okénko, ale co jsem se ptal nikdo neví, co to vlastně bylo. Tichá noc od Voloďi měla být ukolébavka, ale jaksi se to zvrhlo tak, že by neusnul snad ani Jiřík (původně tam měl být kanec-pozn. by Viktor nikoli Vitus) a to je co říct. Jeho libozvučné melodie a nový pohled na hudbu nám dá zapomenout na zacpávání uší při každé nové sloce. Ale konec vychvalování, stejně ho bude ještě dost a dost. Čtverák štěstí bylo kolektivní představení spočívající v tom, že jeden herec chodí a ptá se ostatních : "Čtverák?" a ti mu popořadě odpovídají stále hlasitěji : "Štěstí". Když se představení chýlilo ke konci, herci už řvali na celou místnost. Jinak to nebylo moc zvláštní. Potom nastoupili muži "mlátící do dutých nádob a zmačkaného plechu" - čti "hrající jazz". Následně jsme si poslechli recitaci moc pěkných básní od sextánky Adély, rád bych tu nějakou uvedl, ale je málo místa a navíc se nikdo neodhodlal umělkyni oslovit - snad někdy příště. Po ní si Jakub Krč pohovořil s Edou Huliciem o jednom z historických problémů. Následně na pódium přišli opět páni hrající na ... . Na konci druhé třetiny k nám na jeviště znovu přišel prodavač smrti - tentokrát se vloudil k Debilovi. Celá hra byla inspirovaná pohádkou o vlkovi, však ji všichni známe. Co mě zaujalo, byla možnost koupit si rodinné balení se vzdáleným příbuzenstvem zdarma - výhodná nabídka, co?

I třetí třetinu začal Mikiš svojí "Přerušovanou", která byla tentokrát dokončena. Následovala scénka "Na konci tunelu je světlo", ve které se opět vyskytoval prodavač smrti, ale tentokrát podomní. Takový prodavač už prodal smrt mamince tříčlenné rodiny a tak šel tatínek zařídit něco kolem toho a syn, kterému bylo jen 25 zůstal sám doma. Ale zazvonili zloději a on se řídil rozkazem, že nemá žádnému prodavači otvírat, zloději otevřel. Ale on to nebyl zloděj, ale prodavač smrti a syn si smrt koupil. Když přišel domů otec, tak si žalem koupil smrt také a ...

Program pokračoval scénkou o mastném fleku, o babičce a prababičce, které vždycky říkali jak jejich vnuk, respektive pravnuk dopadne se svou ženou. Tu hrála Klára a opět se zde uplatnil její přirozený afekt. Scénka byla o krutosti, s jakou Klára zacházela se svým manželem. Scénka skončila manželovou, Máchovou, radou strýci svého přítele, který mu řekl, že na oplátku bude všechna svoje díla podepisovat svým jménem. Rada se opět týkala mastného fleku na třetím schodě.

Po scénce následoval další rozhovor prof. Krče a to s Mikulášem.

A opět divadelní představení "Pohřební služba, aneb DUCH PORGu". Scénka byla o pánovi, který chtěl "odčerpat" duch PORGu a tak šel za příslušnou firmou. Tam se dověděl jak už se ho mnohokrát snažili odčerpat, jak na něj nasazovali chlapíky, kteří na třicet metrů trefí cíl kladivem, čajomil, který si PORGány obtočili kolem prstu, šibali s kulatými brýlemi a dokonce i tajného agenta, který je velmi maskovaný. Ale marně. Duch PORGu žije dál. Teď prý na něj už vymyslely fintu, že o něm přestanou mluvit, a že on prostě zmizí.

Autoři článku: Jiří Janouš, Viktor Valouch a Adam Votava
Článek zaujal už lidí